.png)
Když jsem byla malá a plakala jsem co myslíš, že udělalo mé okolí? Nebo když jsem se vztekala a nebo když jsem se naopak radovala a skákala a pištěla radostí. Myslíš, že mě moje okolí podpořilo v mých emocích?
Většinou ne. Většinou jsem slyšela věty jako: “Uklidni se.” “Nebreč nemáš důvod.” “Takhle se hodná holka nechová.”
A napadlo tě někdy, jak nás tyhle věty mohou ovlivňovat pak v dospělosti?
Ono to totiž pokračovalo tak, že jsem se naučila, že klid a souhlas mi přinášejí lásku a přijetí, zatímco pláč, vztek nebo přílišná radost vedou k napomenutí nebo odmítnutí.
A tak jsem si časem vytvořila strategii: buď v klidu, buď hodná a taková, jakou tě chtějí mít a pak tě budou mít rádi.
A do mě dovedlo do stavu, kdy jsem:
- neprojevovala své skutečné emoce a potlačovala to, co cítím,
- bála se říkat svůj názor, protože by mě druzí mohli soudit nebo kritizovat,
- neuměla říkat ne,
- měla potřebu druhým vždy vyjít vstříc,
- styděla se brečet a projevovat emoce před ostatními.
Během svého dospělého života, jsem na tom intenzivně začala pracovat a myslela jsem si, že už to mám zvládnuté, ale včera jsem si uvědomila, že ještě ne, že ještě pořád někdy zajedu do těchto starých kolejí… takže díky, za toto uvědomění.
Od teď si to budu vybírat opravdu jinak a podle sebe, protože jestli by pro tebe měl být někdo v životě důležitý, jsi to ty sama!
Kde se dnes ještě přizpůsobuješ druhým, i když uvnitř cítíš něco jiného?
